Je mi vážně líto, jakou bolest ti tohle působí, Jacobe. Ačkoli mě nenávidíš, musíš přiznat, že já k tobě to samé necítím. Dá se říct, že tě považuju...za bratra. Nebo alespoň za kamaráda ve zbrani. Netušíš, jak moc je mi líto, že musíš trpět. Ale Bella přežije a já vím, že je to pro tebe to nejhlavnější.

Ve třech bodech jsem si byla naprosto jistá. Zaprvé, Edward je upír. Zadruhé, část jeho osobnosti - a já nevěděla, jak silná je to část - žízní po mé krvi. A zatřetí, jsem do něho bezvýhradně a neodvolatelně zamilovaná.

Víš, jak utopit blondýnu Rosalie?
Stačí na dno bazénu přilepit zrcadlo.

Chtěla bys slyšet můj příběh, Bello? Nemá šťastný konec - ale který z našich má? Kdyby naše příběhy měly šťastné konce, leželi bychom teď všichni pochovaní v hrobech.

No, opravdu je ve většině ohledů považuju za své děti. Nikdy jsem se nedokázala dostat přes své mateřské instinkty - říkal ti Edward, že jsem ztratila dítě?

Dívám se na svého... syna. A vidím jeho sílu, jeho dobrotu, jas, který z něj vyzařuje... Jak by mohlo neexistovat něco víc pro někoho jako je Edward?

Takže ještě stojí?
Myslel jsem, že z ní uděláte kůlničku na dříví. Co jste v noci dělali? Diskutovali o národním dluhu?

Znělo to, jako by sis dával Bellu k obědu, a tak jsme se přišli podívat, jestli se s námi rozdělíš.

Dokážu poznat, co teď cítíš - a ty za to stojíš.

Já nejsem vůbec nebezpečná.
Mám ráda lidi. A vlčí lidi, jako je můj Jacob.